černá a bílá- Bratři Grimmové
edna žena šla se svou dcerou a pastorkyní přes pole píci žnouti. Tu přichází dobrotivý Bůh v podobě ubohého žebráka a žen se na cestu do vsi ptá. Matka i její dcera mu posměšně pověděly, ať cestu sám hledá, ale hodná pastorkyně mu cestu ukázala, dokonce s ním kousek šla. Bůh se na nehodné ženy rozhněval a tak byl učinil, že jejich tváře zhrubly, černé jako noc a ošklivé jako hřích se staly; a nedosti bylo na tom, ještě jim záda křivicí ohnul. Však té hodné pastorkyni tři přání splnit slíbil a ona si byla přála být krásná a čistá jako slunce, mít měšec zlata, který se nikdy nevyprázdní a poslední její přání bylo dostat se po smrti do nebe. Tu ji milostivý Bůh s požehnáním ta dvě přání vyplnil a po smrti ráj přislíbil. Když byly matka se sestrou domů přišly, celé černé a ošklivé, viděly, že pastorkyně je celičká bílá a krásná a do jejich srdcí vstoupila nenávist tak velká, že neměly nic jiného na mysli, než jak nebohou dívku do neštěstí uvrhnout.
astorkyně měla bratra Reginera, který ji velmi miloval, a jemu ona vyprávěla, co se jí přihodilo. I Reginer se spolu s ní zaradoval a její krásu na obrázek si namaloval, aby se s ním těšit mohl. Však kladla mu dívka na srdce, ať obrázek ten nikomu neukazuje. Reginer si pověsil obrázek na stěnu své komůrky; bydlel na královském zámku, kde sloužil jako kočí. Každý den stanul před tím obrázkem a děkoval Bohu, že jeho sestře takové štěstí dopřál.
stalo se, že tomu králi, u kterého Reginer sloužil, zemřela žena a ta tak krásná byla, že podobné by člověk na světě nenašel, a král pro ni velmi truchlil. Sloužící si všimnuli, že kočí má obrázek, před kterým každý den stojí, a protože jejich srdce byla závistivá a nepřejícná, králi to žalovali. Tak si král obrázek nechal přinésti a spatřil dívku tak krásnou, jako jeho milovaná žena byla, a ihned se do ní vroucně zamiloval. Nechal si zavolat kočího a ptal se ho, kdo na tom obrázku je; on mu byl pravil, že to je jeho milovaná sestřička. A král řekl, že ta a žádná jiná se jeho ženou stane, dal kočímu kočár i koně, zlatem zdobené šaty a poslal jej pro sestru.
dyž Reginer s tou zprávou domů dorazil, sestřička se zaradovala , avšak Černá ji to štěstí záviděla a rozhněvala se nad míru a ke své matce pravila, že ona jí celým svým uměním čarodějným musí takové štěstí zajistit. A matka ji uklidnila, že vše už promyšleno má. Svým čarodějným uměním omámila kočímu oči, že napůl slepý byl, a nápěvem omámila jeho uši, že napůl hluchý byl. Pak nastoupili do kočáru, pastorkyně ustrojená do královského šatu, s ní macecha a sestra, Reginer si sednul na kozlík a vyrazili na cestu.
dyž byli kus cesty ujeli, tu se Reginer naklonil a na sestru zavolal: „Přikryj se sestřičko milená, ať tě déšť nesmáčí, vítr nezcuchá, ke králi přijedeš líbezná“
eptala se pastorkyně macechy, co bratříček volal a ona pravila, že jí poručil, ať své krásné šaty svleče a dá Černé. Podivila se Bílá tomu přání, ale byla přání bratrovo vyplnila.
eli dále a po nějaké chvíli Reginer opět na sestru zavolal: „Přikryj se sestřičko milená, ať tě déšť nesmáčí, vítr nezcuchá, ke králi přijedeš líbezná“
eptala se pastorkyně opět macechy, co bratříček volal a ona pravila, že jí poručil, ať svůj zlatý čepec sundá a dá Černé. Podivila se Bílá tomu přání, ale byla přání opět bratrovo vyplnila.
eli dále a po chvíli zavolal Reginer do třetice: „Přikryj se sestřičko milená, ať tě déšť nesmáčí, vítr nezcuchá, ke králi přijedeš líbezná“
eptala se pastorkyně opět macechy, co bratříček volal a ona pravila, že jí poručil, ať se na něco z okna kočáru podívá. Jeli zrovna po mostě přes velikou vodu a když se byla Bílá z okna vyklonila, tu ji ty dvě ženy zlořečené popadly a dolů do vody shodily. V tom okamžiku, kdy se Bílá utopila, na hladině se najednou sněhobílá kachna objevila a po řece plula. Reginer si ničeho nevšimnul a jel dál, až dorazili na královský dvůr.
ak Reginer přivedl králi Černou, a protože měl oči oslepené a jen záři zlatem zdobených šatů viděl, že tu pravou přivedl, si myslil. Král však, když to ztělesnění ošklivosti viděl, velmi se na kočího rozhněval a do hadí jámy ho uvrhnout nechal. Macecha však ovládala silná kouzla a i samotného krále tak obloudila, že se mu Černá nakonec přijatelná zdála, nechal je u sebe a nakonec se s ní byl oženil.
ednou večer, když v milostném objetí král s Černou byl, připlula do kuchyně kamennou výlevkou sněhobílá kachnička a takto zaprosila, ať kuchtík tak hodný je, oheň rozdělá a ona si svoje peří osušit může. Tak kuchtík v krbu rozdělal oheň a kachna si k teplu sednula, peří si zobákem čechrala a zatímco tak seděla a dobře sobě činila, tak se vyptávala: „Copak dělá Reginer, bratříček můj?“ A kuchtík pravil: „Sedí v hadí díře.“ „A co dělá Černá v tomto domě“ A kuchtík pravil: „S králem sdílí lože.“ „Bůh ho opatruj“, pravila kachna a výlevkou pryč odplula.
ruhého dne zase připlula a ty samé otázky kladla a třetí den opět. Tu kuchtík už to déle nemohl unésti, za králem běžel a vše mu vypověděl. Král to na vlastní oči chtěl vidět, a když toho večera byla kachnička hlavu z výlevky opět vystrčila, tu král popadnul měč a hlavu jí uťal. A tu se před ním ona krásná dívka objevila, kterou kdysi na obrázku spatřil a za ženu sobě vyvolil. Král byl najednou celý šťasten, šaty jí přinésti nechal a pak ona mu musela vyprávět, jak skrze faleš a nenávist oklamána byla a do vody hozena; její první přání bylo, aby král jejího nebohého bratra byl z té strašné hadí díry vysvobodil. Když král její přání vyplnil, tak za macechou zašel a tak se jí byl zeptal, jaký by trest zasloužil ten, co krále hanebně oklamal. Tu čarodějnice, tak svou pýchou zaslepena byla, že jí ani na mysl nepřišlo, že o ní král mluví, byla zpupně pravila, že toho provinilce je nutné donaha svléci a do sudu s hřebíky a jehlami zavříti a ten sud za koně zapřáhnout a toho koně do světa vyhnat.
ak její přání splnili a ona i Černá potrestány po právu byly. Král se s Bílou oženil a jejího bratra bohatě za věrné služby odměnil.